UCFR.cz

18.02.2009 - Dopis předsedovi komise rozhodčích I. a II. ligy

Na Unii českých fotbalových rozhodčích se e-mailem obrátil její dlouholetý příznivec a spolupracovník pan Hynek Žák s žádostí o odpověď na několik otázek. Vzhledem k tomu, že jde o záležitosti v kompetenci komise rozhodčích profesionálního fotbalu, odeslal tento e-mail předseda představenstva UČFR předsedovi komise rozhodčích I. a II. ligy p. Macelovi. Se svolením pana Žáka text dopisu zveřejňujeme s tím, že představenstvo UČFR se vyjádří po obdržení odpovědi ze Strahova.

Vážení pánové,

Před startem nové sezony fotbalových soutěží mě ve sdělovacích prostředcích udivily a poněkud zaskočily informace týkající se trestů pro rozhodčí nejvyšších soutěží. Není poprvé, co pan Macela vyřadil před startem části ligy přední členy svého sboru, podle mého názoru vždy bez dostatečného zdůvodnění. Nejprve stál téměř polovinu jara pro pochybení v utkání Slavia – Boleslav Pavel Královec, který se po mém soudu jako naše jednička měl připravovat na evropské soutěže, poté byl vyřazen z listiny nadějný Oldřich Racek a nyní se rozhodnutí bývalého důstojníka Dukly Praha týká celé trojice. Pan Macela vždy tato rozhodnutí zdůvodnil mlhavě a vágně, jen v jakýchsi neurčitých náznacích čehosi, co se snad mohlo někde stát, ale pro co nejsou jasné důkazy. Domnívám se, že takovými kroky je šířena atmosféra strachu před „neposlušností vedení“ a ta pak ovládá celou skupinu rozhodčích první a druhé ligy. Ne tedy funkcionáři, jak říká pan předseda, ale on sám je podle mě dostává pod nežádoucí tlak a podporuje mezi nimi nedůvěru a nekolegialitu (ne-li přímo donašečství), které zajisté brání kvalitní práci týmu na hřišti.

Jako laický příznivec českého rozhodcovství si nejsem jistý výkladem všech fotbalových norem, proto se na Vás obracím s několika otázkami: Má na takové rozhodnutí vůbec předseda komise rozhodčích právo? Neměla by možná podezření z korupčního jednání prošetřovat disciplinární komise, potažmo orgány činné v trestním řízení? Neměla by takhle vysoké tresty vynášet disciplinární komise a nedochází tak k obcházení fotbalových řádů? Pan Macela říká, že pro rozhodčí dělá první poslední. Nikde jsem se však kromě atletických tréninků nedočetl nic konkrétního a spíš nabývám dojmu, že přední mezinárodní soudce brzdí ve vývoji a jejich místa šetří pro své „koně“. Co tedy konkrétně pro rozhodčí dělá?

Děkuji za odpovědi a držím palce ve Vaší činnosti
S pozdravem
Hynek Žák (zak.hynek@gmail.cz)

08.03.2009 - Odpověď na dopis pana Hynka Žáka

Na Unii českých fotbalových rozhodčích se v polovině února obrátil její dlouholetý příznivec a spolupracovník pan Hynek Žák s otázkou na pozadí pozastavení činnosti rozhodčího Radka Matějka a asistenta Jana Filgase na celou jarní část ročníku 2008 / 2009 a Petra Mikela na pět utkání. Protože UČFR nezná stejně jako široká fotbalová veřejnost důvody tohoto rozhodnutí, obrátila se dopisem na komisi rozhodčích I. a II. ligy přes jejího sekretáře pana Josefa Krulu. V odpovědi pana sekretáře se však neobjevil žádný důvod a sekretář Krula pouze konstatoval, že na dopis Hynka Žáka má reagovat UČFR „podle svého“. Proto se UČFR rozhodla komentovat tuto situaci v obecné rovině.

Nejde totiž o konkrétní přestoupení rozhodčích, to skutečně nepřísluší UČFR posuzovat. Prezentace závěrů komise rozhodčích je ale přinejmenším zarážející. Všichni tři sudí jsou totiž v očích veřejnosti dlouhodobě dehonestováni, aniž by bylo jasné proč. Novináři o nich píšou jako o vinících či nečestných lidech, přestože nikdo neví, čeho se vlastně dopustili. Fotbal i společnost mají své zákony a normy, dle kterých se řídí. Není možné zneužívat nezdravého českého prostředí, ve kterém je evidentní populistické používání termínu úplatného lotra jako synonyma pro fotbalového rozhodčího. Není možné z tohoto úhlu pohledu normy (fotbalové i nefotbalové) oficiálně interpretovat. Už vůbec by to pak nemělo být vlastní pracovníkům řídícím rozhodčí, neboť rozhodčí je jediným zástupcem autority ČMFS na hřišti. Copak neúcta k autoritám není stále zřejmější ve fotbale? Nezačíná se však tato neúcta projevovat se svými fatálními důsledky i v celospolečenském měřítku? Moudří a přemýšliví by nedali zápornou odpověď.

V demokratické společnosti neexsituje termín kolektivní viny. Je třeba řešit individuální prohřešky jednotlivců. Pokud má komise rozhodčích signály směřující k podezření z přímé či nepřímé korupce nebo ovlivňování utkání, nechť jedná. Má nejen možnost, ale dokonce povinnost podat buď podnět k zahájení disciplinárního řízení po linii fotbalové nebo dokonce trestní oznámení po linii právní. Taková je totiž zásada oficiality, kterou české právo ctí. Člověka obecně není možné jen tak odsoudit ať už na jakékoliv úrovni či v jakékoliv společenské organizaci. V opačném případě totiž narážíme na zcela zásadní problém: systém přestává být demokratickým. O vině či nevině musí rozhodnout soud či disciplinární komise, které k tomu mají své kompetence. Procesní postavení také dává obviněnému možnosti se hájit. A tak nezbývá než znovu vyslovit otázku – existují validní důkazy pro disciplinární či trestně právní obvinění? Pokud ano, je třeba postupovat dále, jinak by se komise rozhodčích dokonce mohla sama dopouštět protiprávního jednání ve formě neoznámení trestného činu. Ovlivnili nebo se pokusili ovlivnit některá z utkání? Ukazuje na to něco konkrétního? Nebo jde jen o zaručené zprávy od anonymních informátorů, o nichž se hovoří v rozhovorech pro česká média? Mimochodem, tento způsob práce byl možná přijatelný před nějakými pětadvaceti lety, ale má v demokratické právní společnosti vůbec místo?

Rozhodují tedy anonymní informátoři o osudech talentovaných rozhodčích? Pokud ano, uvědomují si důsledky svých zpráv? Jsou vůbec tyto zprávy objektivní? Kdo jsou ti utajení informátoři? Nepracují jen v zájmu konkrétního klubu?

Na tyto otázky bychom měli znát odpověď, pokud nechceme přijmout praxi jednání běžnou v banánových republikách. Zastavení činnosti na tak dlouhou dobu má totiž dalekosáhlé důsledky pro všechny rozhodčí. Radek Matějek mohl zúročit léta úsilí, tréninku, dřiny i úspěchů na mezinárodním poli a posunout se do prvního koše rozhodčích UEFA, Jan Filgas měl svou kariéru také slibně nastartovanou. Jejich úspěchy na mezinárodní scéně by byly samozřejmě i úspěchy českého fotbalu. Uvědomují si skutečně informátoři všechny souvislosti? Nepodporuje už se pouze atmosféru strachu (ať už klubů či jednotlivců), jímž jsou podřízení udržováni v poslušnosti, čehož jsme si v této zemi užili dosyta?

Jen málokdo je schopen anticipovat širší důsledky obdobných rozhodnutí, které mohou být pro české sudí na dlouhou dobu fatální. Komise rozhodčích nemá pravomoc rozhodčí trestat, to přísluší komisi disciplinární. Pracuje s listinou rozhodčích schválenou VV ČMFS. Tito rozhodčí tudíž z tohoto titulu rozhodnutí VV ČMFS mají být delegováni k řízení zápasů, pokud jim v tom nebrání jejich zdravotní stav, osobní důvody nebo případně výkonnostní výpadek. Ve všech ostatních případech by měla o pozastavení činnosti neměla rozhodovat komise rozhodčích. To je názor UČFR. Pokud je chybný, opravíme si ho. Ale je třeba předložit argumenty, o které jsme marně komisi žádali. Pane Hynku Žáku, je nám velice líto, ale asi v Česku není nikdo, kdo by Vám na Vaši otázku odpověděl. To je jistě frustrující. Ještě více alarmující je ale fakt, že se kromě Vás asi nikdo jiný, včetně médií, která by měla být strážcem demokracie, se ani důsledně nesnaží takto důležitou odpověď získat.

Evžen Amler, předseda představenstva UČFR
Václav Mitáš, sekretář UČFR