UCFR.cz

Rozhodcovský sbor profesionálních soutěží vedený nerozhodčím Luďkem Macelou je dlouhodobě a nejméně zkušený v celé prvoligové historii. Populární trenér Jiří Kotrba řekl internetovému serveru efotbal.cz: „Ve složení rozhodčích došlo k velkému generačnímu zlomu a bylo by naivní se domnívat, že všichni noví sudí budou mít rázem špičkovou úroveň. Ten skok pro ně byl velmi rychlý. To je stejné jako s mladými fotbalisty, ti také nejdřív potřebují získat zkušenosti a teprve čas ukáže, kdo z nich na to skutečně má.“

Macelova komise údajně hodlá zkvalitnit výkony svých svěřenců nulovou tolerancí k rozhodcovským chybám a rozdává tvrdé tresty. Ty se nevyhnuly téměř nikomu z mladých a neminuly ani nejzkušenější. A tak se nabízí otázka, je-li takovýto přístup skutečně správnou cestou k cílové pásce s nápisem kvalitní soudcovské výkony. Tentokrát nikoli od médií nebo klubových šíbrů, nýbrž od svých šéfů. Pískají ve stresu a bojí se chybovat, což nutně zvyšuje míru omylů z nejistoty pramenících.

Možná si někteří vzpomenete na asijský světový šampionát a utkání skupiny E Kamerun – Německo, s nímž v japonské se Šizuoce nedokázal vyrovnat ani zkušený Španěl Lopéz Nieto. Snažil se totiž maximálně vyhovět požadavkům na trestání nesportovního chování, opustil své dobré rozhodcovské postupy a výsledkem byl nepohledný zápas s nějakými čtrnácti žlutými a dvěma červenými kartami. A to byl prosím jeden z nejzkušenějších sudí na světě. Podobně dopadl i Valentin Ivanov a Graham Poll.

Pod tlakem se prostě píská velmi špatně a trest je nejhorším motivačním prvkem vůbec. Obecná pedagogika (jejímž premisám se nevyhnou ani rozhodčí) nabádá k jeho používání jen v případech, kdy všechno ostatní selhává. Vysoce frekventované tresty nejsou ani východiskem ze současné rozhodcovské krize, tu po mém soudu naopak spíše prohlubují. Českému fotbalovému rozhodcovství něco chybí. A tím něčím je vzdělávání rozhodčích alespoň nejvyšších soutěží.

„Když jsem postupoval z nejnižších soutěží, musel každý absolvovat školení postupně 3., 2. a 1. třídy. Bez toho prostě nikdo nemohl příslušné soutěže pískat. Organizovala je jednou za dva roky tělovýchovná škola“, řekl na semináři Školy mladých rozhodčích jeden z nejlepších českých asistentů Patrik Filípek. Dnes takový systém chybí. Vzdělávání rozhodčích je omezeno na semináře jednotlivých soutěží dvakrát ročně, jejichž náplní bývá obligátní pravidlový test, Cooperův běh a jedna dvě přednášky z výkladu pravidel. Na systém tréninku, přípravu na utkání, taktiku řízení potažmo ekonomické otázky už nezbývá čas.

A jaký je způsob postupů do profesionálních soutěží? Skoro stejný: na jaře jste ve třetí lize, máte dobré výsledky a na podzim už máváte ve druhé nejvyšší soutěži. Bez přípravy, jen s tím seminářem. „První a druhá liga – to je nebe a dudy. Ani ne tak ve hře, jako v psychickém tlaku. Je to prostě úplně o něčem jiném“. Ani na to vás nikdo systematicky nepřipraví. A zásada hodit do vody a nechat plavat se zabývá prostým zabráněním utopení, o kvalitě plaveckého stylu nemůže být ani řeči. Stokrát můžete své dítě trestat, že si nevyčistí zuby před spaním. Dokud je to sami nenaučíte, stejně to nedokáže.

Unie českých fotbalových rozhodčích připravila vzdělávací systém ve dvou rovinách. Máme za to, že by adepti licence A měli absolvovat vzdělávací program buď formou soustředění nebo semestrálního studia, jehož náplní by byla speciální fotbalová a rozhodcovská psychologie, základy účetnictví a ekonomie nebo základy právního vědomí spojeného s fotbalem. Z hlediska fyzické přípravy by se frekventanti měli zaměřit na plánování tréninkového procesu s ohledem na zápasový cyklus v sezóně i na přípravu mimo ni, rehabilitace, rekonvalescence po zranění či moderní způsoby fyzické připravenosti. Nezbytná bude i výuka odborné angličtiny a UČFR hodlá položit důraz zejména na etiku fotbalového rozhodčího. S ohledem na společenský význam prvoligového fotbalu by měl být součástí semináře i výklad obecných zásad společenského chování, jednání s funkcionáři, zásad oblékání a stolování, ale i chování na zahraničních cestách, či společenská komunikace a její vedení v krizových situacích. Přední čeští odborníci by měli přednášet taktiku řízení utkání a analyzovat se studenty složité herní situace. Vedle toho by se měli sudí seznamovat s prací s výpočetní technikou, speciálními variantami fotbalu a dalšími aspekty, které mohou přispět ke zdárnějším výkonům na hřišti.

Zkušební verzí takového studia je probíhající seminář, odstartovaný UČFR v lednu 2009, který má potenciál nabídnout aplikované aktuální vědecké poznatky všem zájemcům. Špičkové univerzitní z II. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakulty sportovních studií brněnské Masarykovy univerzity kapacity se střídají s předními fotbalovými odborníky a společně vytvářejí program, který by v budoucnu mohl vytvořit základ edukace rozhodčích nejvyšších soutěží.

Další fází by mohl být bakalářský studijní program na Fakultě studií Masarykovy univerzity v Brně, o jehož zavedení v současnosti jednají zástupci UČFR společně s Asociací rozhodčích ledního hokeje. Zdá se, že reálně by mohl být spuštěn již v roce 2010.
Škoda jen, že o vzdělávací systém není v kancelářích komise rozhodčích žádný zájem.

kmit 20.3.09